Znáte ten pocit, kdy na místě plným lidí, znáte všehovšudy jen dva z nich a po pár hodinách vás ostatní vezmou mezi sebe jako svoje vlastní? Já ne Tedy až do chvíle, kdy mě Dominika a Jan přivítali na svojí nádherný svatbě! Ta se konala v bezva kempu u vody, bylo na ní kolem stovky lidí a já a Tomáš jsme tam „původně“ přijeli něco málo uvařit. Nejdřív si potykáte s Jirkou – tim chlápkem, co vedle vás griluje sele s nejlepší marinádou, na kterou má recept jen on sám, pak vám přijde podat ruku další hrstka svatebčanů a najednou máte dojem, že nejste „v práci“, ale užíváte si s přáteli ten nejkrásnější den za poslední rok! Takový to bylo! Čistý, upřímný a jednoduše dokonalý! Dojatá jsem byla asi 80x a vlastně jsem zas, když to teď píšu No a do tý vší nádhery jsme samozřejmě váleli burgry jeden za druhým, snědlo se jich ten den přes 200, (a víme, kdo jich snědl nejvíc, že? Marcela ), můj vyprošťovací pečenej vývar s domácíma nudlema padl za vlast už ten večer a zbytek jídla samozřejmě taky nemám vyfocenej, protože tentokrát jsem se zkrátka fotkama nemohla zdržovat… s těma lidma nám bylo až moc fajn A tak nesu alespoň to málo, co jsem stihla nebo vyprosila od ostatních.📷
Domi a Honziku… vim, že jsme si to řekli už 1000x!, ale pořád to podle mě neni dost… jste ten nejúžasnější pár lidí, který jsem měla tu čest poznat a já strašně pyšná, že jsem s váma mohla ve váš den D bejt! Konec patosu, miluju Vás